Znáte to z vlastní zkušenosti? Vaše malé dítko si se zájmem prohlíží veliký náklaďák nebo bagr na stavbě. Sleduje popeláře při práci a je nadšené z popelářského vozu, který projel kolem? Co Vás napadne po nějaké době? Jistě, koupíme dítěti zmenšeninu originálu, aby si s ním mohlo hrát. Bude mít radost a bude ho to bavit.
Dnes se klade velký důraz na zdravý vývoj dítěte, takže nutně musí mít také hračky, který tento vývoj podporují. Což není na škodu. Různé skládačky, vkládačky, stavebnice, Montessori hračky, fitness pomůcky jsou velice šikovné a zabaví se jak děti, tak dospělí. Vždyť nejlepší hraní je ve dvou, ve třech apod.
Ke každým narozeninám, Vánocům, svátku někdy i Mikuláši či Velikonocům chtějí dospělí dítě obdarovat, tak přibývá hračka za hračkou a najednou si řeknete, že už jich má nějak moc. Je otázka, jestli není na škodu dítě zavalovat hračkami, vždyť má potom takový výběr, že je obtížné si hrát pouze s jednou delší dobu. U ničeho dlouho nevydrží a vlastně to vypadá, že ho hračky ani nebaví. Jak z takové situace ven? Není nic lehčího než hračky roztřídit a část jich schovat. Na hraní nechat pouze několik z nich a po čase je vystřídat. Bude mít nové vjemy a nebude mít tak těžký výběr, s kterou si hrát. Hračky, o které už zájem nejeví, můžete nabídnout či darovat jinam, kde ještě budou dělat radost.
Problém nastává u starších dětí, kteří už vnímají reklamy a vidí ty úžasné hračky, které se dokonce pohybují (ačkoliv ve skutečnosti ne, to je kouzlo obrazovky) a chtějí je. Pak je těžké odolat jejich prosbám, žadonění a kňourání. Někdy je to boj, který zkouší rodičovskou trpělivost. Kdo nemá televizi, vyhrává. Ale přiznejme si to, jen na půl. To by nesměly existovat letáky, sousedovic Pepík by nesměl dostat super závoďák na ovládání s reálnými zvuky a efekty a nesměly by děti chodit kolem hračkářství. Nakonec ale nejlepší hračky se jeví takzvané „nehračky“, tedy věci, které používají dospělí každý den. Protože dítě je chce napodobovat, dokáže se nadlouho zabavit třeba se smetáčkem a lopatkou.