Většina z nás se minimálně jednou v životě ocitla v situaci, kdy jste museli řešit svou novou budoucnost. Přesněji řečeno – svůj nový domov. S rodiči nemůžeme pobývat věčně, nastal čas roztáhnout křídla a vyletět z rodinného hnízda do toho svého.
Ti šťastnější, kterým rodiče připravily něco do začátku si pouze vyberou svoje nové působiště, stěhováky, vyřídí pár úředních tahanic a můžou se stěhovat.
Ta druhá skupina, do které jsem spadala i já, je postavena před otázku: „Kde vzít na nový byt či dům a nekrást?“ O šetření nemůže být ani řeč, jelikož si každý mladý člověk, chce svůj nový domov užít.
Nezbývá nám tedy nic jiného, než se obrátit na některou bankovní i nebankovní instituci a začít vybírat mezi spoustou finančních produktů – většinou hypoték.
Nevím jak vy, ale já (ač absolvent ekonomické školy) jsem ve světě hypoték doslova ztracená. Inu praxe je jiná než teorie. Proto je dobré se obrátit na odborníky a nechat se vést.
Jakmile se ponoříte do světa spojeného s tímto finančním produktem, může vás zarazit anebo zaujmout slovo zástava. Zástava nemovitosti. Co si pod tím finanční amatér představí? Někdo, kdo mi půjčí peníze na dům, chce mít právo ho prodat. Zní to strašně že? A je to skoro tak, může se použít i výraz pojistka.
Poskytovatel hypotéky se jistí, že budou dodržovány veškeré body smlouvy a o své peníze nepřijde. Kdo by taky chtěl přijít o několik miliónů? Při použití zdravého selského rozumu to vše dává smysl, je to logické a v současné době i nezbytné. Pochybuji, že by se mezi vámi našel někdo, kdo má kolem sebe samé poctivce.
V tom případě beru zástavu jako něco nevyhnutelného, co je potřeba podstoupit, pokud chci mít dům na klidném místě s velkou zahradou a chci ho mít v nejbližší době, aby si ho užili mé děti a ne až vnoučata.